Základy autodiagnostiky
Obsah
Úvod
Automobilová diagnostika je již pro každého autoopraváře či zájemce o automobilovou techniku dobře známým pojmem, denně skloňovaným ve všech pádech. Tento článek je určen pro ty čtenáře, kteří se s automobilovou diagnostikou teprve seznamují a mají zájem o základní teoretické poznatky, které se pod tímto termínem skrývají.
Termín diagnostika pochází z řeckého jazyka, vznikl spojením slov "dia" a "gnosis", což znamená skrze poznání. Původně se tento termín využíval v lékařství. Postupně byl přenesen do mnoha oborů. V technice motorových vozidel se převážně jedná o technickou diagnostiku. Úlohou diagnostiky je zjistit, jestli diagnostikovaný objekt funguje správně, a pokud ne, identifikovat rozsah poruchy či odhalit skrytou poruchu a zjistit její příčinu.
Diagnostických metod technické diagnostiky, využívaných v automobilovém a dopravním průmyslu je velmi mnoho, od těch nejjednodušších až po velmi náročné, např. při zkoumání materiálů, měření emisí či diagnostiky kvality maziv, atd. Nicméně tyto metody spadají spíše do oboru laboratorního měření a hlubšího studia. V následujících článcích o sériové a paralelní diagnostice jsem se snažil vyjmenovat nejpoužívanější měřící techniku v autoopravárenství. V našich článcích se budeme převážně věnovat sériové a paralelní diagnostice.
Základní subjektivní diagnostickou metodou je použití vlastních smyslů. Je prováděna bez přístrojů, jen smyslovým vnímáním, např. vizuální zkouškou - barva výfukového plynu, zkouškou funkce-testovací jízda, poslechem běžícího motoru nebo hmatem, čichem apod. Tato metoda je založena na velmi dobré znalosti zkoumaného objektu, podložená dlouhou praxí. V dalších krocích, směřujících k jednoznačnému odhalení příčiny závady, se mechanik bez kvalitní diagnostické techniky neobejde. Dle diagnostických metod se automobilová diagnostika dělí na sériovou a paralelní. Pod těmito pojmy se skrývá celá řada nejrůznějších typů měřící techniky a zařízení.
Sériová diagnostika
Sériová diagnostika je založena na komunikaci s řídícími jednotkami, integrovanými v automobilu prostřednictvím diagnostického systému, respektive testeru tj. diagnostického kabelu/interfacu a diagnostického programu, instalovaného v osobním počítači, notebooku či tabletu. Tester sériové diagnostiky může být i v podobě ručního přístroje. V této souvislosti je důležité si zapamatovat, že u 99% diagnostických testerů je ovládací program naprogramován přímo pro konkrétní kabel, jeho elektroniku a firmware. Nelze používat například kabel pro diagnostiku VW s programem multiznačkového diagnostického systému a podobně. Výjimku mohou tvořit některé systémy speciální diagnostiky a Pass Thru zařízení . Další informace o sériové diagnostice jsou obsaženy v samostatném článku sériová diagnostika.
Poněkud hůře zařaditelným, avšak nejpoužívanějším typem sériové diagnostiky, je diagnostika OBD. Méně známým pojmem a obdobně hůře zařaditelným termínem v rámci sériové diagnostiky, jsou programovací zařízení vyhovující normě Pass Thru.
Diagnostika OBD
Jedním z nejdůležitějších technologických směrů byla a je snaha o zvyšování účinnosti pohonných jednotek a zároveň snižování emisí ve výfukových plynech. S tímto trendem úzce souvisí termíny OBD, OBDII a EOBD. Tyto zkratky vyjadřují soubor norem, vztahujících se k jednotné palubní diagnostice, napříč všemi výrobci automobilů. V praxi to znamená, že se lze jedním a velice levným zařízením spojit s řídícími jednotkami motorů všech výrobců automobilů. Více informací je obsaženo v článku diagnostika OBD.
Paralelní diagnostika
Příčin závad, které nejsou částečně nebo vůbec elektronicky zjistitelné, tj. prostřednictvím testeru sériové diagnostiky, je velmi mnoho. Mohou být jak mechanického, elektrického, tak i elektronického původu. Sériová diagnostika však není nepřemožitelná. V mnohých případech paměť závad mlčí či měřené hodnoty zobrazují neúplné informace a testy akčních členů nefungují. To vše za předpokladu, že obsluha umí dobře ovládat spolehlivý diagnostický tester, vyznačující se dokonalou kompatibilitou s konkrétní diagnostikovanou řídící jednotkou.
Příčinu závady je pak možné odhalit pouze prostřednictvím diagnostické techniky ze skupiny paralelní diagnostiky. Paralelní diagnostika je založena na elektrických a mechanických testech jednotlivých funkčních částí a komponent vozidlového systému, prostřednictvím speciální měřící techniky. Takovou měřicí technikou může být například digitální osciloskop, analogový nebo digitální multimetr, stroboskopická lampa, analyzátor výfukových plynů, opacimetr atp. Nástroje paralelní diagnostiky lze rozdělit v podstatě podle jejich funkce a použitelnosti. Nejmocnějším nástrojem, z hlediska komplexnosti a frekvence použití, je osciloskop.
Další informace o paralelní diagnostice jsou obsaženy v samostatném článku paralelní diagnostika.
Informační systémy
Velmi důležitým aspektem práce s diagnostikou stále zůstává přístup k informacím od výrobce automobilu, především v dostupnosti diagnostických postupů, technických dat a elektrických schémat. Každý výrobce automobilů, dodává do své autorizované servisní sítě technickou podporu, dříve vydávanou např. v tištěných dílenských příručkách, dnes už převážně v digitální podobě a online. V současnosti již každý autorizovaný servis disponuje informačním systémem, který je napojený na intranet výrobce. Tento informační systém, je ze strany výrobce stále aktualizován o nejnovější informace a výkresy atd., ale také disponuje nejrůznějšími poznatky z autoopravárenské praxe, které mezi sebou sdílí celá autorizovaná servisní síť, nehledě na region či stát. Úlohou informačního systému značkového servisu není pouze poskytovat technickou podporu, ale i sledovat průběh servisních činností (propojení s obj. sys. náhr. dílů) a zakázek provedených na prodaných vozidlech. Ještě před několika málo lety, měly značkové servisy v podstatě výhradní právo opravovat nově prodaná vozidla. Dnes již, na základě nařízení Komise EU (461/2010), platí bloková výjimka, která zajistila zákazníkovi možnost si sám rozhodnout, kde bude své nové vozidlo servisovat. (http://www.sisa.cz/cs/informace-a-dotazy). Z tohoto důvodu mají neautorizované, chcete-li neznačkové nezávislé servisy, právo požadovat od výrobce veškeré technické informace potřebné k opravám jeho automobilů. Nicméně pro neznačkové servisy existují sice ochuzené, ale relativně uspokojivé informační systémy, jako jsou např. autodata, Vivid workshop apod., ale i objednávací systémy náhradních dílů. Více informací o těchto programech je obsaženo v článku informační sytémy.
